První den
Když si mě panička vezla od maminky, to jsem se měla...sice zvláštně voněla, jakoby jinýma zvířátkama, ale já neustále doufala, že budu její jediný mazlíček a miláček...Hm, hezky mě převezla...
Hned za vratama na mě začaly prskat dvě jakési chlupaté potvory, až za dva dny, kdy se uklidnily, jsem zjistila, že to jsou kočky, pch, vůbec jsem se jich nebála...
No a pak mi do košíku vlezl jakýsi rezavý čumák, velký byl asi jako od tety Mirči, ale vůbec nevypadal jak ona, pak do mě drcl a snažil se mi do košíku dostat packama!!! Horor!!!........................No já se ale fakt pořád ještě nebála, jsem přece knírač! (no možná trošičku, byla jsem přece miminko).
Pak se mnou zase kamsi šla, naštěstí jen kousek, a jakýsi velký pán nakokl ke mě do košíku...Tak jsem se ozvala, co on má na mě co sahat!!! Vrčela jsem, štěkala jsem a panička se jen smála i s tím pánem, Pak jsem se dozvěděla, že to je děda, tak jsem se trošku uklidnila (po kníračím způsobu=)
Jenže pak mě panička vytáhla z košíku a já zjistila, že k rezavému čumáku a packám patří celá fenka kokršpaněla s naprosto luxusníma ušima!!! Do těch jsem se hned zamilovala, jenže lidi, ona mi chtěla očuchat košík!! Tak jsem si ho bránila, ale to jsem neměla dělat, ta zrzka se se mnou přestala bavit.
Ale v noci mi to vynahradila, spaly jsme spolu v pelíšku a i když panička tvrdí, že jsem pro ni nová sestřička, ona si mě adoptovala jako svoje miminko a já ji jako náhradní maminku.
Od té noci jsme nerozlučné kamarádky a když jedna někam jde, musí jít i ta druhá a když nemůže, tak po sobě teskíme.